Jeden méďa připravenej a druhej na cestě

Krásnou neděli všem! Tenhle článek je úplně neplánovaný, spíš jsem měla potřebu se vypsat z toho, co prožívám. Je konec víkendu a mám 11 dní do termínu. Sama tomu číslu nemůžu uvěřit, všechno to uteklo strašně rychle. Užili jsme si s mrňouskem dlouhou cestu v bříšku a teď už může přijít každým dnem.

Pořád se mě někdo ptá, jak se cítím a jak mi je. Je to se mnou jako na houpačce, včera mi bylo večer špatně, všechno mě bolelo a já už se viděla v porodnici. Takže jsem si ráno oddychla, že stále ležím ve své posteli. Dnes je mi naopak fajn alepoň po těle. Hlava už je někde jinde. Pořád mi v ní běhá milion otázek a nejde to zastavit. Bojím se a pořádně ani nevím čeho.

Asi té chvíle CH, kdy to přijde. Je to velkej krok do neznáma, kdy nevím, co mě čeká a to mě znervóňuje. Další věc, že absolutně nemám tušení, kdy to přijde. Do teď jsem fungovala naprosto normálně, ale teď už nemám úplně dobrej pocit, když mám jít sama na delší dobu ven.

Na druhou stranu se strašně těším na malého, představuju si, jak bude vypadat, jaké to bude mít ho poprvé v náručí a jak se spolu sehrajeme. Nemůžu se dočkat, až budeme spolu všichni doma a až vyjedeme na první procházku s kočárkem.

Doma máme už skoro vše připraveno, ještě mi mají začátkem týdne dorazit různé dekorace do pokojíčku a já se strašně těším, až vám je ukážu a dám je na místo, snad to ještě stihnu!

Mějte se krásně a myslete na nás!

Vaše L. s jedním zázrakem ještě v bříšku <3