Těhotenský deníček za 8. měsíc #screening #velká nevolnost #strach z porodu

Je to tady, konec osmého měsíce a tedy začátek devátého. Začínám si uvědomovat, že miminko tady může být každou chvíli s námi a přiznám se, že už začínám mít strach. Ale to bych předbíhala!  Osmý měsíc byl dost pestrý a přinesl spoustu změn. Miminko je velké jako žlutý meloun měří kolem 43 - 46 cm a váží 1900 - 2500 g.

Osmý měsíc už nebyl taková legrace, protože už se necítím tak dobře, jako předchozí měsíce a zároveň už mám v hlavě svoje strachy. Uvědomuju si, že miminko může přijít už brzy. Ale ještě nejsem v tom stádiu, že bych si říkala, ať už je venku! Spíš ho ještě přemlouvám, ať u mě zůstane, abych stihla vše připravit.

Bolesti zad. Já vím, stěžuju si už nějaký ten měsíc, ale bolesti se celkem stupňují. Co bylo tento měsíc nové, je to, že mě bolesti budily i v noci a to nebylo nic příjemného. Vlastně poslední dobou se už skoro každou noc budím s kňouráním. Buď mě bolí hodně záda, nebo se malej vyboulí k jedné straně tak, že mě bolí bříško.  Nejhorší noc byla, když jsem naposledy seděla celý den v kanceláři, to jsem se v noci probudila se slzičkami v očích a řekla jsem si, že už není čas si hrát na hrdinku.

Konec práce. Nejdéle 6 týdnů před porodem musíte nastoupit na mateřskou, takže jsem už oficiálně doma. Slíbila jsem ale, že budu ještě pracovat z domova. Takže jsem končila teď, přesně měsíc před termínem porodu. I když jsem pracovala celý leden z domova, tedy kromě schůzek, tak už jsem byla unavená a stejně jsem nebyla úplně v klidu, protože termíny nepočkají.

Na konci osmého měsíce se mi stala taková nepříjemnost v metru, kdy jste si řekla už dost a musím se víc šetřit! Jela jsem na scůzku s klientem o půl osmé ráno a udělalo se mi hodně špatně v metru. Motala se mi hlava, začínala jsem vidět bíle a přestávala slyšet. Cítila jsem, jak začínám omldévat, takže jsem ze sebe začala svlékat všechny vrstvy oblečení až do trička. Dojela jsem na stanici, kde jsem měla vystoupit a musela jsem si hlavou lehnout na pás na ruce u eskalátorů, jinak by to asi nedopadlo dobře. Nakonec jsem to zvládla, ale nic příjemného to nebylo. A už to rozhodně nebudu pokoušet, pokud se nebudu cítit úplně dobře.

Růst bříška. Určitě mi za osmý měsíc vyskočilo i bříško, které zatím není úplně obří, ale už vyrostlo pěkně. Proto se snažím ho opravdu poctivě promazávat a zatím úspěšně. Jsem strašně ráda, že zatím nemám žádné strie, i když mohou přijít ještě v posledním měsíci.  Naopak co je vidět dost, jsou žíly na bříšku a trochu pigmentová čára linea nigra ve střední části břicha, ale to obojí snad po porodu nějak vymizí. (článek o péči proti striím zde).

Růst miminka. S rostoucím bříškem roste i miminko a s tím naším mrňouskem už začíná být čím dál větší legrace. Nejkrásnější věc, která mi zůstane v paměti, byla jeho první škytavka, kdy mi bříško skákalo v pravidelných intervalech a my jsme se mu s manželem smáli do bříška, promiň Ragnárku!

Co si malej taky naprosto užívá je hlasitá muzikálová hudba. V tomhle měsíci jsme byli totiž v kině na "Největší showman" a na muzikálu na ledě "Popelka" a malej si to celé užíval tak, že jsem se bála, aby z toho břicha nevyskočil. :P

Kontroly u doktora. V osmém měsíci se chodí na pravidelné kontroly po dvou týdnech, takže jsem byla na dvou plus na posledním třetím screeningu ve třetím trimestru. Přiznám se, že jsem se sama vyplašila, protože i když mě doktor ujišťoval, že je vše v nejlepším pořádku, váhový odhad malého vyšel jen 1630g ve 34 tt a vím, že kamarádka ve stejném měla odhad kolem 2200g. O týden později jsem poprosila pana doktora, aby malého znovu změřil, vše bylo v normě a váha vyšla kolem 2 000 g.

Strach z porodu. Strach z porodu je velké téma. Abych pravdu řekla, zatím se nebojím vůbec nějaké bolesti nebo něčeho podobného. Mám strach o malého a já to nějak zvládnu. Hlavní, co mě trápí, že manžel má před termínem služení cestu a já budu doma sama. A jak znám zákon schválnosti, tak se trefím přímo do čeného. Bude v Plzni, která od Prahy není nijak extra daleko, ale ten pocit, že budu v noci doma sama mě děsí.

Příprava na porod. Možností je spousta, ať už mluvíme o předporodních kurzech nebo různých pomůckách, které vás mají na porod připravit. Můj gynekolog tohle zásadně odsuzuje a já mu maximálně věřím. Ženské tělo se prý samo nejlépe dokáže připravit a nějaký balónek je prý reklamní tah. Nevím, zkušenosti s tím nemám a teď ani mít nebudu, ale budu strašně ráda, pokuď mi do komentářů napíšete ty vaše! Pomohlo vám něco, nebo jaký je váš názor?

Mějte se krásně! 

Vaše L. a jeden Ragnárek v bříšku :*