Protože to neskutečně letí a já už jsem v 30 tt, je ten nejlepší čas se ohlídnout a shrnout můj 6. měsíc těhotenství. Ten končí v 26 + 4 tt a miminko v této době, mezi 25 a 28 tt, je velké jako papaya, měří 34 - 37 cm a váží 660 - 1000 g.
Když se zamyslím nad mým šestým měsícem, zatím to byl rozhodně ten nejkrásnější měsíc s miminkem v bříšku. Pohyby posílily a já už dostávala od mrňouska pravidelné signály, že tam je a že je vše v pořádku, což mi dost pomohlo být klidnější. No, ale všechno tak růžové nebylo, tak jdeme na to!
Jak jsem se cítila. Jedním slovem dobře! Bříško bylo ještě relativně malé a já chvílemi zapomínala, že jsem těhotná. Pořád jsem chodila/chodím do práce a bylo mi fajn, i když večerní únava je prostě větší než obvykle.
Hormony. Jak jsem v minulém těhotenském deníčku psala, "mlátily" se mnou hormony. Tenhle měsíc bych řekla, že se to trošku ustálilo a bylo to lepší. I když by manžel opět mohl vyprávět.
Co mě nejhoršího potkalo a opravdu jsem hodně obrečela byl den, kdy jsem šla na první "osobní" záspis do porodnice. Bylo pondělí, manžel mi odjel na služební cestu, takže jsem byla celý týden v Praze sama. Celý den jsem byla v práci, bylo to klasické stresové pondělí, kdy toho na mě bylo prostě moc a malýho jsem celej den necítila, prostě nic. Odpoledne jsem se uklidňovala, že večer jdu na zápis do porodnice k Apolináři, kde budu rodit, a když se do té doby miminko neozve, poprosím někoho, ať si ho aspoň poslechne a mně se uleví.
Došla jsem tam, vyplnila jsem se sestřičkou všechny papíry, a když se schylovalo k odchodu poprosila jsem jí, jestli by si malého nemohla aspoň poslechnout, protože o něm celý den nevím a už je mi z toho špatně. Dostala jsem odpověď, kterou jsem nečekala - ne.
V tu chvíli mě to položilo a už jsem cítila, jak se mi do očí valí slzy. K tomu sestřička dodala, že uvidím zítra a dyštak mám jet ke svému gynekologovi do HK nebo na pohotovost. Při odchodu dodala: "Ať Vám to dobře dopadne", což mi opravdu nepomohlo.
No a co jsem udělala před porodnicí? Celá ubrečená jsem volala manželovi, který byl o 100 km dál a na dálku zachraňoval situaci a snažil se mě uklidnit.
To víte, že malej začal večer kopat takovým způsobem, že jsem se uklidnila, ale bylo to pro mě celé hodně nepříjemný, stresující a vyčítala jsem si všechno, co jsem mohla.
Těhotenská cukrovka. Během 6. měsíce jsem podstoupila test na těhotenskou cukrovku. Kolem celého testu je spoustu diskuzí, jestli ho ne/podstoupit a snad ještě víc ohlasů, jaké je to celé strašné. Nepřemýšlela jsem ani vteřinu, že bych na něj nešla. Pro toho drobečka jsem schopna podstoupit mnohem víc, než je jeden "hloupý" test na cukrovku a opravdu se není čeho bát.
Test probíhá tak, že ráno na lačno podstoupíte odběr, potom vypijete čtvrt litru sladké tekutiny a potom vám ještě dvakrát odebírají krev po hodině. Někdo ten sladký roztok přirovnává jako Sprite bez bublinek, ale mně to spíš chutnalo jako jitrocelový sirup. Dobrý to není, ale spíš mi vadilo množství než chuť. Rozhodně to není ale nic, co by se nedalo, tak se toho holky nebojte, není čeho! Navíc testy mi dopadly dobře, takže jsem byla strašně ráda.
Nejrásnější zážitek. Co bylo pro mě nejkrásnější byla "první hra" s miminkem. Když na jeho kopnutí dvakrát ťukneme na bříško a ono nás kopne zpátky :). Takhle cinkám i na bříško bolou a miminko na ni krásně reaguje.
Tohle je moje shrnutí 6. měsíce, který byl strašně krásnej, i když mě občas potrápila záda, tak jsem se cítila dobře. Každý ráno a večer ležím v posteli s tím nejkrásnějším pocitem, že ten malej človíček už není úplně tak maličkej a dělá nám obrovskou radost už teď.
knížka BABY first book - bellarose.cz , bola - Proud Mama
Moc děkuju za Vaše zprávy a podporu!
Dělají mi obrovskou radost.
Vaše L. & Ragnárek
<3
<3
OdpovědětVymazat