Těhotenský deníček za 4. & 5. měsíc

Tento týden jsem začala 6. měsíc těhotenství a protože toho je dost, co bych vám chtěla povědět, rozhodla jsem se napsat těhotenský deníček už po dvou měsících. Miminko je teď velké jako větší lilek má 28 cm a váží kolem půl kila, teď bude hodně růst a nabírat. Ale vrátíme se ke 4. a k 5. měsíci, kde miminko na začátku 14 tt bylo velké jako broskev a vážilo kolem 43g. Docela rozdíl, že?

S těhotenskými články se teď u mě na blogu roztrhl pytek a slibuju, že budou zase i jiné druhy článků, ale snažím se vždy s vámi sdílet ty nejaktuálnější věci, což je právě miminko a brzy doufám, že se tu začnou objevovat třeba už články "stěhovací" a my budeme konečně bydlet. Ale podle čtenosti vidím, že vás tohle téma baví a jsem za to neskutečně ráda a děkuju Vám! Tak jdeme na to!

Nevolnosti. Z ničeho nic jsem se začala cítit dobře! Na začátku 4. měsíce jsem se cítila, jako kdybych těhotná nebyla, opadla ta neskutečná únava z ničeho a já se cítila fajn. Co mě začalo trápit byl nízký tlak. Jednou jsem málem omdlela v obchodě, musela jsem si sednout na obrubník a volala manžela, ať si pro mě přijede. Naštěstí byl víkend, tak to takový problém nebyl. Teď už je to lepší, i když mám tlak hodně nízký.

Chutě. Musím říct, že se mi vyhýbají ty přehnané těhotenské chutě na cokoli a jím dalo by se říct normálně. Jo, dopřeju si, když mám chuť, ale není to, že bych jedla nějak o mnoho víc. Snažím se jíst pravidelně a už mi nic extrémně nevadí jako v prvním trimestru.

Bolest zad a hlavy. Co mě občas hodně trápí je bolest zad. Někdy mě až píchá v zádech a nemůžu nic. Kdybyste měli jakýkoli tip, budu strašně ráda! Je to totiž hodně bolestivé a nepříjemné.

Kolem 18tt mě asi týden opravdu hodně celé dny bolela hlava a zrovna týden mi přišlo v aplikaci upozornění, že si mám dát pozor na bolest a motání hlavy. Důvod? Prý ten, že se zvětšuje až o 50% krevní oběh a srdíčko pracuje za dva, takže tělo dostává zabrat a takto na tuto zátěž reaguje.

Zadýchávání. Vždycky jsem si myslela, že se maminky zadýchávají až posledních týdnech těhotenství, když jim miminko stlačuje plíce. Ale není to pravda, někdy vyjdu schody a funím a mám dost, což jsem neznala. Někdy se mi špatně dýchá, i když jsem v klidu, ale podle pana doktora je to v pořádku.

Hormony. Co jsem zaregistrovala asi nejvíc, byly těhotenské hormony a zaregistroval je i manžel, kterému děkuju, jak se drží a chápe! Teda ze začátku moc nechápal, ale když jsem se mu několikrát rozbrečela v náručí, a ani chudák nevěděl proč, brzy pochopil.

Není to jako v prvním trimestru, že jsem si třeba pobrečela ze strachu, ale tohle je takový nával, že tomu nejde zabránit.

Příklad? Byli v létě jsme byli ve Stockholmu, celý den jsme chodili, byli šíleně unavení a večer se mě manžel zeptal, co bych si dala k jídlu. Dvakrát jsem mu odpověděla, že mi to je celkem jedno a on začal pěnit... a jak to dopadlo, já začala natahovat a rozbrečela jsem se jak malá. Chudák se mi začal rychle omlouvat, že to tak nemyslel a vzápětí se mi smál, jak jsem strašně roztomilá. Mimochodem to dělá vždycky. Dokonce mi přijde mi, jako by se mu to i líbilo. A takových situací bylo několik. Nebo taková banalita, když držíte ty miniaturní dupačky a je to tak roztomilý a tak maličký...? Nebrečela jsem, ale není k tomu moc daleko. No, blázen!

Padání vlasů. Zatímco první trimestr mi začaly růst extrémně vlasy a nehty, tak v druhém trimestru mi začaly vlasy poměrně padat a jsem z toho docela nešťastná. Mám štěstí, že jich mám hodně, ale trápí mě to. Beru těhotenské vitamíny femibion 2 a to je maximum, co můžu tělu kromě petré stravy dopřávat. Doktor mi řekl, že to je běžné, že všechny výsledky mám v pořádku a nic mi nechybí, takže to nemám řešit.

Cestování. Konečně jsme se někam vydali a letěli jsme i letadlem. Přiznám se, že jsem měla strach, ale zbytečně a jsem ráda, že jsme vyrazili! Byla jsem víc unavená, ale stálo to za to.

Práce. V Hradci jsem učila matematiku a fyziku, takže první trimestr jsem měla prázdniny a dost mi to pomohlo. Doktor mě chtěl nechat doma, ale domluvili jsme se, že když se budu cítit, můžu do práce pod podmínkou, že se nebudu stresovat. Přiznám se, že to úplně nejde a hlavně po celém dni, když končím večer jsem hodně unavená, ale nechci se toho vzát. Po pravdě si nedokážu představit, že bych už teď byla doma. Samozřejmě nic se nesmí přehánět a kdybych měla nějaké problémy, doma budu. Miminko je vždy na prvním místě.

Druhý screening. Kolem 20tt je druhý screening, který je povinný, protože ten první si platíte sami a rozhodnete si, jestli na něj chcete jít. Strašně jsem se těšila na fotky, ale miminko mělo celou dobu přikrytý obličejíček ručičkama a neposunulo je ani o milimetr. Ale krásně kopalo nožičkama a už po druhé nám byl potvrzen chlapeček!

První pohyby. Druhý den po screeningu jsem měla ještě poradnu a ptala jsem se pana doktora, jestli je normální, že prťouska ještě necítím. U prvnorodiček je to prý úplně normální, že cítí miminko déle a já jsem měla navíc nízko a ještě dozadu otočenou dělohu, kdy je miminko míň citit. Ale co se stalo, v ten samý den večer? Cítilajsem první kopaneček a já byla blahem bez sebe, prostě chtěl mámě udělat radost.

Pohyby jsou čím dál častější, silnější a nejvíc je cítím večer, když jsem v klidu. Pravidelně začíná řádit po jedenácté v noci, takže se máme na co těšit!

No a jeden z nejkrásnějších okamžiků byl teď na konci 22tt, kdy "Ragnárka" poprvné několikrát ucítil i manžel. Protože to naše miminko má v bříšku nejspíš nějaký senzor, a když se bříška dotkne někdo jiný než, já je absolutní klid.

3D,4D ultrazvuk. Věc, která není důležitá a platí se za ní. Je to spíš, že miminko můžete vidět lépe, než na klasickém ultrazvuku včetně jeho obličeje. Byl to neskutečně silnej zážitek, miminko se smálo a vystrkovalo jazýček, podle mažela se prý soustředilo na focení :). Odcházeli jsme nadšení a kromě toho, že jsme viděli, jak vypadá, pan doktor ho opět celého zkontroloval včetně všech orgánů. A vychválil nám, jaké má dobré postavení nohou. A co z manžela vypadlo, když jsme přišli domů? Že když mu chválil ty nohy, že jsme se měli zeptat, kterou nohu má kopací, chápete to? :D Jestli můžu něco doporučit, tak tohle, protože o tenhle zážitek přijít nechcete!

Přiznám se, že se nemůžeme dočkat, a že jsme opravdu šťastní, jak miminko roste, už to není to mimi, o kterém nevíte. Dokonce manžel už plánuje, až se Ragnárek narodí, jak budou spolu v noci koukat na olympiádu. Tak uvidíme!

Mějte se krásně a budu se těšit u dalšího článku!

Vaše Leni a Ragnárek

18tt

22tt

3D ultrazvuk

Další "mimi" články:

Jméno pro miminko, bude to Ragnárek?
Holčička nebo chlapeček?
Těhotenský deníček za první trimestr
Můj novej nejlepší kamarád - těhotenský polštář
První mimi nákupy
Těhotenské musthave
Hormonální antikoncepce & (ne)otěhotnění
Čekáme miminko!