Holčička nebo chlapeček?

A už víte, co to bude? Nejčasnější otázka, když oznámíte, že jste těhotná. Hned pak za ní vede, jestli už máte jméno. Ano, ano. Jak už jsem psala v Deníčku za 1. trimestr, tak pohlaví jsme už tušili po prvním screeningu ve 13 tt. Pan doktor, když miminko prohlížel, se ptal, jestli chceme vědět, co to bude. Ani na vteřinu jsme nepřemýšleli, že bychom si to říct nedali a obdivuju všechny, kteří to vydrželi až do porodu. Už kvůli těm nákupům!

Pan doktor pokračoval, že to je..., ale nikomu to ještě neříkejte! Ale je to tak. Ležela jsem na lehátku, před sebou jsem měla velkou obrazovku, kde jsem viděla dovádějící miminko, manžela za hlavou a klepala se mi kolena.

Manžel si přál od začátku chlapečka, asi jako většina chlapů, chtěl mít svýho parťáka. A já? Mně to bylo jedno. Po té dlouhé cestě, kterou jsme si prošli jsem měla takový strach a jediné, co mě zajímalo, jestli se má miminko dobře a jestli je vše v pořádku. 

Snila jsem si, jaké by to bylo, kdyby to byla holčička. Všechno růžové a princeznovské, k Vánocům kupujeme panenky a sponky do vlásků. Zatímco chlapečka jsem viděla, jako takového správňáka, s kterým lítám po hřišti s balónem. Těšila jsem se na obě možnosti a přiznám se, že mi vadilo, když mi někdo podsouval co to "musí" být. Mně to bylo fuk a vnitřně mi bylo líto vůči tomu mimískovi.

Když jsem poprvé slyšela pravděpodobné pohlaví miminka, projel mi celým tělem neuvěřitelný pocit. Kromě toho, že jsem se necítila dobře a poslední dobou se vše měnilo, prakticky jsem nevnímala a zároveň nemohla pořád uvěřit tomu, že u mě v břiše roste živý tvoreček. Teď se všechno nějak zhmotnilo a dostalo jiný rozměr.

Vyslovením se tím stalo už něco reálného a já cítila obrovskou dávku štěstí a úplně jinou formu lásky, než na kterou jsem zvyklá. A věřte, že v tu chvíli, i kdyby jste si přáli opak je vám to úplně jedno a jste nejšťastnější na světe a my byli!

Dalších několik týdnů jsme čekali na druhý screening, kde se mělo vše potvrdit. Pan doktor miminko nejdřív kontroloval ze všech stran, ukazoval nám postupně všechny orgány a nadšeně hlásil všechny latinské názvy. Miminko sebou pěkně mlelo, ale co zvládlo dokonale si celou dobu přikrývat dlaněmi obličej. Dokonce nepomohla ani menší procházka po ordinaci a několik dřepů. Zatímco nožičkama kopalo bravůrně, takže bylo vidět úplně vše. Nebudu už víc napínat, protože už to sama nemůžu vydržet, až vám to povím. Čekáme chlapečka a jsme nejšťastnější na světě. Jak mi to před prvním screeningem bylo jedno, tak po něm jsem si opravdu přála, aby to tak bylo i přístě :). Už jen kvůli manželovi, když jsem viděla, jak je neskutečně pyšnej a šťastnej za nás za všechny.

Mějte se krásně a těším se u dalšího článku!

Vaše Leni s tím naším štěstím v bříšku

<3